Pokud jsem člověk liberální, který věří ve shnilost korupce a tendenci se neměnit pokud člověk není trestán, je nemožné dát hlas Jirsovi. I bez korupce by to nebylo možné, kvůli jeho názorům. Je celkově proti. Proti korespondenční volbě, proti existenci klimatické katastrofy, prostě proti logice a datům. A když je pro, pak volá po opakování ročníku ve školách pro všechny, kvůli covidu. Je mimo, jeden z lidí kteří v senátu jen blokují progres, provolávajíc že se suneme do záhuby. Tedy progres by blokovali, kdyby ho někdo ze sněmovny navrhoval.

Je tedy jasné, že takhle volba nepřipadá v úvahu (alespoň pro mne, samozřejmě). Řešení se tedy zdá také jasné. Volit pana Lorenze.

Jenže. Pan Lorenz kandiduje za ANO, což samo o sobě není hnutí kterému bych chtěl dávat hlas. I přes to bych se ale snad projednou přenesl a trochu to Jirsovi ztížil. Jen se nějak dozvědět co si myslí. Vida, tady je rozhovor. V rozhovoru se ale ukazuje, že oba spolu prakticky souhlasí, takříkajíc si notují, ve snaze dostat stejné voliče nebo co. Jirsa nakonec děkuje Lorencovi za přátelské jednání a děkuje mu tak prakticky za zvolení. Lorenc se totiž hned na začátku přiznává, že 2. kolo nečekal. Dál navíc ukazuje, že je kompletně bez názoru, bez přípravy, bez reálné chuti být senátorem. Podle vlastních slov „souzní“ s Jirsou. ANO ho vybralo, on kývl. Proč taky ne, peníze se hodí, sedět na zadku a mávat párkrát do měsíce podle šéfa přece zvládne.

Děkuji Českému rozhlasu za tento rozhovor. Mimochodem Jirsa taky perlí s názory z počátku minulého století.

Strana je důležitější než osobnost, pan Lorenc nebyl vidět, ani nic neříkal, ale najednou je ve druhém kole. Jirsa je (nebo alespoň byl) napojený do Hlubocké buňky kmotrovské mafie, ale jede plnou parou směrem do 4. mandátu. Absurdita situace nezná mezí. Lidi jsou nadšení pro stranu, nehledí na člověka. Proč se tedy senát nevolí podle stran? A pokud má být skutečně volba senátora volbou konkrétního člověka, proč se uvádí strana na hlasovacím lístku?

Co jsem tedy mohl dělat? Uprostřed voleb, ve snaze volit správně podle vlastního přesvědčení. Nechtěl jsem volit konzervativního korupčníka, ani plochého oportunistu.

Nejsem člověk, který nechodí k volbám a doteď jsem věřil, že vždy existuje „menší zlo“. To ale neplatí, pokud jste v pekle.

Volil jsem nikoho. Prázdnou obálku. Ukazuji že k volbám jít chci, ale není koho volit.

Nedávno se mi jako vztyčený prst vybavilo, jak jsem se před rokem rozhodoval využít nezvyklou situaci, přinášející s sebou protiepidemiologická omezení, k zapracování na fyzické kondici. Pro ortodoxní nářaďové nebo kolektivní sportovce, nebo pro někoho s gumovou vůlí, něco směšného. Naštěstí jsem si s domácího workoutu dokázal udělat zvyk už dávno a provádím ho pravidelně a bez většího přemlouvání. Jenže vlivem mohutnějších událostí, z nichž nejdůležitější je asi nový vztah, se mi to nepodařilo, nikam jsem se neposunul, nepodařilo se mi v jednom výběhu zdolat víc než deset kilometrů, ani se mi na trupu neobjevil pekáč buchet. Ale to vůbec nevadí.

Navzdory zuřící pandemii jsem v jiném člověku objevil něco, co mi chybělo, ačkoliv jsem to neztratil. Jsem jeden z těch, kdo se seznámili a navázali nový vztah během pandemie covidu. Doporučení zůstat doma nebylo ve dvou zas tak těžké splnit, ale na nějaký zlepšující trénink to nebylo. Čert sper výkon, když jsem našel nekonečno. V době doporučované izolace.

Úplně přesně se mi vybavuje webová stránka se sadou nových cviků, kterou jsem si někdy v březnu 2020 kvůli motivaci a pro zpestření vyhledal. Je to pořád jedna z dobrých možností, jak si z uzavření v domovech vzít něco pozitivního. Zkusit na sobě pracovat se dá začít milionkrát a pokaždé je šance, že z toho vzejde něco dobrého. Minimálně se aspoň chvíli nebudete muset nudit. Naučit se rozproudit si krev a napumpovat svaly nezávisle na prostředí je, věřte mi, výborná věc. Zabíjí totiž dvě mouchy jednou ranou, kromě zdraví má nesmírně pozitivní vliv i na lidskou psychiku. I běhat se dá skoro všude. Není nic lepšího, než se umět zbavit zákeřného napětí, hromadícího se jak v těle, tak v psychice klidně bez zjevných příčin. Jednou z nich může být konec konců i samotný pobyt mezi stěnami našich domovů, pokud trvá příliš dlouho; po roce od vzplanutí pandemie o tom asi každý víme své.

Přínosu aktivního pohybu se v tomto zamyšlení ale už věnovat nechci. Příležitostí totiž protipandemický režim přináší mnohem, mnohem víc. Udělal jsem si pro vlastní potřebu jejich letmý výčet, jako součást jednoduché bilance plusů a mínusů, které do mého života přineslo rozšíření nemoci covid-19 a rád bych se s vámi o některé podělil. Berte to jako inspiraci. Pro mě takové zamyšlení představuje způsob pochopit děje, o kterých nejsme schopni přemýšlet v širším kontextu, protože nás očarovaly jako srnu světlomety jedoucího auta. Má to smysl, a to i kdybychom nedospěli k pozitivní bilanci.

Výčet zahájím svým nejčerstvějším úspěchem, plusem z úplně jiného soudku než fyzická aktivita. Pro škarohlídy: buďte bez obav, budu si i stěžovat. Ale až na konci. Mé jaro je ve znamení radosti a úspěchu, podařilo se mi totiž vydat knihu; komponovanou básnickou bibliofilii s emblematickým názvem Té nula, Čas nula. A teď trochu reklamy: všechny konsekventní informace o ní jsou vám plně k dispozici na standacerny.cz, včetně možnosti si o dílo napsat. Nutno přiznat, že by se to celé asi nepodařilo bez obrovské dávky štěstí, zejména na spolupracovníky.

Protože jsem se ale toto zamyšlení rozhodl napsat na základě celého seznamu pozitiv, vygenerovaných protiepidemiologickými opatřeními naší vlády, a přestože je prostor k dokončení knihy z celého seznamu asi nejvýraznější, hned po nové lásce, chci se věnovat i všem dalším bodů. A že jsem jich našel. Díky nemožnosti chodit v běžném rozvrhu do práce a díky množství času navíc, jsem například během nařízené karantény začal více vařit. Asi dvakrát. Ale i tak za to děkuji. S obdobím dobrovolné izolace se pojí taky inventura majetku a prodej věcí navíc, opět hlavně knih, ale taky objektivu k zrcadlovce Nikon, hlavně ale celková revize sestavy svého fotografického arzenálu. Taky více čtu.

Po karanténě a jen díky pokračování omezeného pracovního režimu, díky trvání výskytu překážek v práci, jsem se dostal k dohánění zanedbané péče o své zuby, spočívající v celkem asi čtyřech návštěvách ordinace zubaře, několikerého setkání s vrtačkou, pořízení aktuálního RTG čelisti, absolvování odborné a neskutečně nepříjemné dentální hygieny a zjištění, že si budu potřebovat nechat vyrobit speciální chrániče proti úpornému nočnímu skřípání, kterým si zuby pomalu, ale jistě ničím. Taky nový boj se zánětem dásní. V oblasti péče o zdraví to ještě ale není vše. Našel jsem tak i čas změnit praktického lékaře, včetně vstupní prohlídky, včetně prozkoumání možnosti preventivního užívání anti-age sloučenin, dostupných na lékařský předpis, k čemuž mě zase přivedla četba, na kterou mám, jak už řečeno, víc času než dřív.

Taky se mi dostalo času pustit se do svépomocné přestavby webu scpx.cz a výstavby standacerny.cz. To bych jinak nezvládl. Ještě před svou podzimní covidovou karanténou i v jejím průběhu jsem publikoval pár blogpostů o prospěšných zvycích. Vylepšil jsem domácnost (proběhla například dvojí výměna vodovodní baterie v bytě u přítelkyně, záměna otevírání dveří lednice, nějaké to vrtání a montování poliček, pár přestaveb nábytku) a mnoho dalších odkládaných věcí, které mají význam asi jenom pro mě. Vylepšování domova je ostatně, jak jsem slyšel, celkem častý způsob, jak se z uzavíráním vnějšího světa lépe vyrovnat.

Nemoc covid-19 přinesla změnu myšlení a nový náhled nejen lidem jako subjektů, změny probíhají jistojistě i na celospolečenské úrovni. Tady hodnotím pozitivně předpokládaný začátek konce Andreje Babiše ve veřejné sféře a nepopiratelně pozitivní vliv na růst schopností používat internet u starších. Silný impuls znamená covid pro digitalizaci státu a veřejného sektoru, průmyslu. Na přehodnocení dobročinnosti a vznik nových dobročinných projektů a tak dále. Dokonce se údajně lavinově šíří i telekonferenční psychoterapie, což je poznatek, který by se i někomu ze čtenářů možná mohl hodit. Jak vidíte, plusů se mi na papíře sešla celá řada.

Negativa chci zmínit jen krátce. Z pochopitelných důvodů by ihned na začátku měl stát bezprecedentní nárůst počtu úmrtí nejen v ČR, ale vůbec. Covid-19 zapříčinil jen v ČR smrt desetitisíců lidí a troufám si říct, že už není skoro nikdo, kdo neznal aspoň někoho, komu někdo blízký doopravdy zemřel. Anebo jsou postiženy přímo jejich rodiny. Všechna další negativa ve srovnáním se nedobrovolným odchodem opravdu obrovského množství lidí blednou.

Nicméně tu jsou. Jsou tu, některá jako pomalu doutnající hrozba, což je příklad evidentního nárůstu vnitřního napětí, celospolečenského stresu, projevujícího se přinejmenším změnami v chování, v horších případech expresí duševního onemocnění. Duše těžko představitelného množství lidí strádají. Ani příklady jedinců, kterým se teď daří líp, tuto skutečnost neruší. Dále zatím jen tušený nárůst domácího násilí. Ztížený sociální kontakt, vynucená izolace, uzavření okresů, nemocnic pro návštěvy, domovů důchodců a podobných zařízení a tak dále a tak podobně.

Omezení dostupnosti služeb, na které jsme byli zvyklí. Kadeřnictví, pohostinství, cestovní ruch, fyzioterapie, to všechno a mnohem víc. A co hůř, ránu dostalo vzdělávání, nejen vinou uzavření škol. Nikdo dnes bohužel nedokáže dohlédnout, jaký vliv bude tohle školní martyrium na budoucnost společnosti mít. Jasné je jen to, že bude a že část společnosti zhloupne, pokud se to vůbec dá takhle jednoduše vyjádřit. Když k tomu přidáme nárůst voličských preferencí SPD, jak je vidno z některých průzkumů, na proměnu společnosti je možná zaděláno už nevratně. Z toho mám fakt strach.

Co rozhoduje o tom, které sociálně slabé skupiny obyvatel si v dnešní předvolební koronavirové době zaslouží pomoc a které ne? Míra potřebnosti, zranitelnosti nebo něco úplně jiného?

Odpověď na tuto otázku nechám na každém z vás. Za sebe ale musím říct, že poslední týdny mě stále silněji utvrzovaly v tom, že naše vládní koalice první dvě možnosti zrovna moc v potaz nebere. Měsíc září byl vlastně svým způsobem unikátní. Ne kvůli rekordním přírůstkům nakažených, ale kvůli míře netaktnosti či neohleduplnosti vůči některým potřebným. Na jednom břehu se ocitli senioři s rouškovným, na opačném pak zdravotně postižené děti, kterým hrozí odebrání asistentů ve školách, a samoživitelky (nebo samoživitelé), které si vzala do úst ministryně financí.

Rouškovné: kompenzace za stres nebo úplatek, o který se nikdo neprosil?

Můžeme to nazývat jakkoli. Příspěvek na mimořádné výdaje, kompenzace za nepohodlí, stres a nejistotu, kterou senioři letos zažívali, nebo jen pouhé narovnání spotřebitelského koše. Každopádně téměř třem milionům lidí přistane pod stromeček vládní dárek v podobě rouškovného.

Když pominu to, že se příspěvek netýká jen seniorů, ale třeba i příjemců invalidního důchodu, které vládní představitelé až na výjimky nezmiňují a házejí je do jednoho pytle se seniory (na toto téma jsem psala ve svém dřívějším příspěvku), tak by vlastně mohlo jít o velice lidský a vstřícný krok vůči těm, kteří jsou bezesporu nejvíce zranitelnou skupinou obyvatel. Alespoň co se zdravotního hlediska týče. Ve světle ostatních znevýhodněných skupin ale tento bonus získává nepříjemnou pachuť. A co je obzvlášť zajímavé, možná až překvapivé, všímá si toho i řada seniorů. Místo projevu vděčnosti upozorňují na to, že současná krize nijak nepoznamenala jejich příjmy a že jsou zde jiní potřební, kterým by příspěvek pomohl, jako třeba rodiny s dětmi nebo rodiny samoživitelů.

Samoživitelky jako hrozba pro rozpočet

Jak jsme se ale dozvěděli od ministryně financí, rodinám samoživitelů není pomoci. Nevyplatí se to, protože podle ní řada z nich zneužívá sociální dávky. Samoživitelky (samoživitele nevyjímaje) tak vlastně státní rozpočet vysávají i tak dost.

Těžko říct, zda ministryně svoji urážku vyslovila v afektu nebo zda ji vážně považuje za adekvátní argument hodné jejího postavení. Racionálního na něm totiž není zhola nic. Stačí k tomu jednoduchá matematika a znalost podmínek, za kterých se dávky vyplácí. Samoživitelek je podle dostupných údajů asi 200 000. Řada z nich na žádné dávky nedosáhne. Kde lze dosáhnout výhod, pokud samoživitelka zatají partnera, jsou příspěvky na bydlení a přídavky na děti. I v těchto případech je ale nutné doložit velké množství dokumentů, a životy rodin samoživitelů tak podléhají přísné kontrole. Nehledě na to, že v případě nekalého jednání se samoživitelka dobrovolně vystavuje strachu, že se na její podvod přijde. Podle zcela pesimistických výpočtů, které předpokládají neetické chování u velkého množství samoživitelek, tak může státní kasa přijít ročně o asi 300 milionů korun. Není to málo, rozpočet ale s touto částkou rozhodně nestojí a nepadá. Co padá, je důvěra samoživitelů ve stát.

Sociální zranitelnost samoživitelek, obzvláště za současné krize, dokazuje i řada průzkumů. Stačí si představit mámu pracující na půl úvazek, jejíž děti zůstanou kvůli karanténě doma. Její příjem tak klesne skoro o polovinu. Plat ve výši 60% z polovičního úvazku, to není moc, že?

I při sebepřísnějším nastavení systému se vždy naleznou lidé, kterým se vyplatí nějaké podvodné jednání. Tak to je a vždycky bude. To ale neznamená, že ostatní potřební, a těch je většina, na to musí doplatit a bude jim pomoc odepřena také. Takové rodiny pak nemusí mít daleko od toho, aby spadly na samé dno bezdomovectví. A u nich se pak už nedá automaticky předpokládat, že z dětí vyrostou spořádání občané platící daně. Šetřit na samoživitelkách se tak nemusí státnímu rozpočtu do budoucna vůbec vyplatit.

Konec inkluze v Čechách?

Velké dopady na rozpočet mají podle všeho vedle podvádějících samoživitelů i speciální pedagogové, kteří pomáhají ve školách žákům s tělesným postižením, závažnými vadami řeči nebo specifickými poruchami učení. S jejich zrušením počítá nová vyhláška, která v tichosti zamířila do připomínkového řízení. Pokud by byla takto schválena, znamenala by v podstatě nemožnost inkluze postižených dětí.

Nechci rozpoutávat diskuzi, zda inkluze ano nebo ne. Vím, že má spoustu zastánců i hodně odpůrců. Jsem si ale jistá, že všechny děti bez rozdílu mají nárok na vzdělání, navíc za důstojných podmínek. A to tato vyhláška nesplňuje. Naopak.  Výrazně by ublížila mnoha rodinám, které už mají s postiženými dětmi naloženo i tak dost. Nemohla jsem si na sociálních sítích nevšimnout příběhů rodin, kterých se tato konkrétní vyhláška týká. A nedivím se jejich důvodnému rozhořčení, když říkají, že jedinou možností vzdělání na základních a středních školách pro jejich děti by pak bylo zaplatit jim osobní asistenci. Ze svého! Vyhláška by tak vlastně přehodila toto finanční břemeno na ty nejslabší.

Za všechny musím zmínit situaci Kláry, která je se spinální atrofií upoutaná na invalidní vozík. Je v osmé třídě a do školy chodí díky asistentovi pedagoga. Ve třídě patří k nejlepším žákům. Kdyby novela prošla, o asistenta by přišla, což by znamenalo konec její školní docházky. Za osobní asistenci by totiž museli rodiče zaplatit bezmála 20 tisíc měsíčně, což je nemyslitelné.

Odůvodnění, že díky této změně se bude ministerstvo školství chovat hospodárněji a skoncuje s neúčelným hospodařením, je pak v tomto kontextu pouhým výsměchem.

Naučit se pohlížet na stát jako na rodinu, to je ten věčný problém

Zkusme se vžít do situace samoživitelů nebo rodiny s postiženým dítětem. S jakými pocity asi sledovali zářijové události? Co se jim honilo hlavou, když se rozdávalo seniorům, aby se vzápětí dozvěděli, že na nich je třeba šetřit? Zvlášť když třeba zrovna jejich vitální děda ještě pracuje a rouškovné pro něj bude jen příjemné zpestření Vánoc, tedy nic, co by nutně potřeboval

Stačilo by málo. Aby si členové vlády konečně uvědomili, že za čísly, kterými se ohání, se skrývají skuteční lidé. Že pokud rozhodují o jejich osudu, měli by rozhodovat tak, jako by se jednalo o někoho z rodiny. V té by přece za žádných okolností nenechali některého z jejích členů na holičkách.

Stát opravdu není firma. Nebavíme se tu o výkonu zaměstnanců nebo efektivitě výroby. Stát je o lidech. Je to společenství, kde má každý své místo a kde se musíme postarat o slabé, o ty, kteří to skutečně potřebují. Proto je také třeba příspěvky vyplácet adresně, nikoli plošně. Pokud by například ono rouškovné mířilo jen na seniory s nejnižšími důchody, jak navrhuje KDU-ČSL, zacílilo by přesně tu skupinu, která nemá nazbyt a která si nadstandartní pomoc zaslouží. A třeba by zbylo i na ostatní potřebné.

V konečném důsledku ale v těchto aktuálních případech nejde o to, kolik peněz jednotlivé zranitelné skupiny vlastně dostanou. Jde o to, že se vládě podobným plošným uplácením určitých skupin daří budovat mezigenerační rozkol a zakrývají se nebo odsouvají skutečné problémy. Těmi jsou mimo jiné důchodová reforma nebo nastavení takových podmínek pro mámy, aby nebyly znevýhodněné jen proto, že mají děti.

Inga Petryčka

Pohled na tvarované ženské tělo záhadným způsobem vnitřně ujišťuje, chlácholí a vyvolává pocit zadostiučinění, že dokonalost není prázdný pojem. Naštěstí vládnu rozumem a svobodnou vůlí, takže ani v mém případě se nejedná o nekritický obdiv, na první dojem ale dám. Podotýkám, že hovořím o oblečené ženě.

Vy, ženy a dívky, máte většinou přesně to, co my jako muži nemáme, křivky. Krásné oblé a klenuté tvary, vylepšované ještě navíc důmyslnou módou. Je až k neuvěření, že se s námi, vládnete-li křivkami, vůbec zahazujete. Toto si typicky uvědomuji aspoň jednou denně, většinou totiž aspoň jednou denně procházím přes veřejné prostranství a potkávám mužsko–ženské páry. Pokaždé si v duchu říkám: „To jako fakt? Vážně tvoříš pár s někým tak plochým, povoleným, neduživým?“A něco vám prozradím, džíny v trendy střihu dojem nezachrání. Nezachráníte ho ani frizurou z barber-shopu. A nebo naopak: „Co ten bachor, proboha? Vsadím se, že ty jsi jediná z vás dvou, kdo ví, jak dnes vypadá jeho penis. Vždyť to není vůbec zdravé…“ Pivní mozol jsem za celý život u žen pozoroval vzácně, naopak můžu směle prohlásit, že velká většina žen, které potkávám, má své ženské kouzlo, a co je pro začátek této úvahy hlavní, skoro u všech vidím křivky, hrdost, styl.

Dám na první dojem, jak jsem říkal výše. Ale i první dojem vyvolává nakonec otázky a vede mně k zamyšlení. Ženy a dívky, bohyně, každý měsíc vás většinou trápí menstruace a všechno s ní spojené, v průměru máte stále nižší plat, zvládáte pečovat o děti (opět je to ve většině případů) a přitom všem si ještě udržovat kouzlo, jemnost, ženskost, půvab a v neposlední řadě nadhled. Dokonce i ten! Zkrátka a dobře jsem na základě pozorování došel k závěru, že obdivuji více žen, než mužů.

Ti, kteří mě znají, vědí že je to můj dlouhodobý postoj, s kterým se vůbec netajím. Když jsem to na akci jménem MarketingON říkal Pavlíně Louženské, zakladatelce skupiny Holky z marketingu a vůbec vlivné internetové osobnosti, namítala, že nejlepších výsledků dosahujeme společně, muži s ženami a ženy s muži, v synergii. Přestože existují indicie, že z evolučního hlediska mají lepší výhled do budoucna ženy, souhlasím. Ale aby k synergii docházelo stále častěji se nezařídí mávnutím kouzelného proutku. Na vzájemné účtě a obdivu je třeba aktivně pracovat.

Teď vám řeknu, co mě k sepsání této eseje přimělo. Byly to dva pozoruhodné články, které jsem dnes četl. První je nesmírně inspirativním příběhem ženy, která se jako nevyléčitelně nemocná dala do boje o holý život tím, že se coby nevědec pustila do regulérního vědeckého výzkumu své genetické poruchy a zdá se, že by mohla uspět a tu nemoc porazit: http://pozitivni-zpravy.cz/onemocnela-vzacnou-nemoci-vyviji-proto-lek-aby-neumrela/ Veliký výkřik! 99,99 % z vás by se zhroutilo. Ne tak Sonia Vallabhová . Z mužského světa mě v této souvislosti napadá britský teoretický fyzik Stephen Hawking, který se také nevzdal a svou nemoc překonával denně celých 76 let.

A pak je tu spisovatelka, jejíž IQ překonává Einsteina i zmíněného Hawkinga. Půvabná Marilyn von Savantová a druhý dnešní náhodný článek: https://echo24.cz/a/SQCHA/nejchytrejsi-zena-sveta-genialni-marilyn-pise-do-novin-tanci-a-je-chytrejsi-nez-einstein

Příkladů skvělých silných žen je víc. Třeba moje máma, mající přehled o všemožných slevách a výprodejích, umožňující mi svými tipy kočírovat omezený a napjatý rozpočet, nebo všechny mé současné kolegyně, plné spousty užitečných znalostí a zkušeností s firemními systémy. Anebo ty tři afroamerické matematičky v pozadí prvních vesmírných misí NASA, jak o nich vypráví film Hidden Figures. Ten si brzy pustím.

Ale že by vyhodil důsledky? Že by, dejme tomu, třeba řekl, ahoj lidi tohle jsem neudělal dobře. To ne. Neodstoupí.

Prezident Zeman ho podporuje a i kdyby mu parlament vyjádřil nedůvěru, navrhne ho znovu. Prezident má jen dva tahy podle ústavy. Pak je na řadě předseda sněmovny. Prezident i předseda sněmovny jsou vazalové Ruska a ani se tím netají. Je potřeba zatlačit na poslance, kteří o tom budou hlasovat.

Pokud by dokázala Sněmovna vyjádřit nedůvěru, znamená to, že existuje většina poslanců, která Babiše nechce. Která si myslí, že praktiky agenta StB, aktuálně není soudní rozhodnutí, které by tvrdilo opak, nejsou v pořádku. Tato skupina musí držet pohromadě. Do zblbnutí opakovat, že toto není u ústavního činitele v pořádku. Nenechat se zastrašit médii, která vyhrožují každému, kdo se jen špatně podívá na jejich vůdce.

Aby se většina našla i při hlasování o důvěře nové vlády. Pomohly by častější demonstrace u poslanců v místě práce a zároveň znovu uvažovat o protestech u nich doma jako během listopadu a prosince 1989. Tento postup je v pořádku, jsou to politici a veřejní činitelé. Protesty musí probíhat bez známek násilí.

Zeman i Vondráček jsou slaboši, kteří se podřídí síle. Je nutné na ně tlačit všemi prostředky. I kdyby měl Ovčáček zase psát o fašistické lůze a MfD vyhrožovat.

Měli jsme v práci volno, protože byl státní národnostní svátek – odehrávalo se fotbalové utkání národního brazilského týmu na mistrovství světa v Rusku. V servisu nikdo nebyl. Nevím, proč jsem si myslel, že během takového svátku bude někdo pracovat, když i já mám volno.

Vrátil jsem se tedy domů a pustil televizi.

Muži běhali a lidé křičeli, dopadlo to dobře, jenom Neymar si vysloužil kritiku od sportovních celebrit.

Vyčítají mu, že v této naší mužné kopací hře není místa pro filmování. Není zde místa pro fingovaný pláč ani fingovaná zranění.

Jen tak mimochodem, kámoš mi kdysi říkal, že když dřív dostal někdo balonem do koulí, shlukli se kolem něj maséři a vyhonili mu péro, že se mu prý uleví. Nevim teda, jestli je to možný, nebo jestli je to dost mužný a dokonce nejsem ani schopen říct, jestli by se ulevilo mně.

Ale ten Neymar – dnes si ho běžně Češi pletou s Niemeyerem – filmovat musí. Kdyby nefilmoval, ukopali by ho ti mužové už během prvního poločasu. Tim, že filmováním děsně prudí protihráče, speciálně když jeho tým vede, dá si nakonec každý dobrý pozor na nějaký vážnější střet s kotníky téhle brazilské fotbalové ikony.

Pro plačící potetované hvězdy pochopení nemám, ale pro tuhle taktiku docela jo.

Kámoše přepadli minulý pátek ozbrojení bandité. Vzali mu tašku s počítačem, mobil, peníze, doklady i motorku a vyhrožovali mu, že ho zastřelí. Když se s tím svěřil na Facebooku, v debatě se zjevil národovec s přilepenou národnostní vlaječkou a vzkřikl cosi o vynikající vojenské diktatuře a nutnosti nošení zbraní. Neuvědomil si ten rozhořčený muž, že se obě věci vzájemně vylučují a kámoš mu slušně odpověděl, že kdyby měl u sebe zbraň, byl by teď už po smrti a s vojenskou diktaturou ať jde do prdele.

A takhle my tady žijeme.

Dříve než byl Miloš Zeman zvolen, ti pozornější už věděli, že jak jeho kampaň, tak i předchozí politickou kariéru provázela řada lží, urážek a skandálů. Kdo nebyl slepý a hluchý, měl možnost se to dočíst už dávno, např. od Jana Urbana, zde a zde. Přesto to voličům nestačilo a poslali Zemana z Vysočiny na Hrad. Ti naivnější se snad mohli domnívat, že v roli hlavy státu se bude chovat střízlivě, zatímco ostatní asi už tušili, že s přibývajícími roky to nebude lepší, ale naopak. Že to však bude taková ostuda, to nejspíš nečekal nikdo. Podrobnější rozbory Zemanových skutků již udělali jiní – třeba zde. Ale sám jsem se chtěl zdržet politického hodnocení, které je vždy subjektivní, a raději vybral jen ty výroky a činy, které lze zařadit do některé z těchto tří kategorií: a) trapné a nedůstojné, b) smyšlené a lživé, c) sprosté a urážející. Jejich třídění ponechávám na laskavém čtenáři, mnohé z nich totiž patří do dvou či rovnou do všech tří skupin. Za pět let Milošova panování tak neuplynul měsíc, ve kterém bychom nemuseli rolovat oči studem z toho, co říká a činí náš nejvyšší reprezentant. Za povšimnutí však stojí i degradace Zemanovy osobnosti, patrná zejména tím, jak se s postupujícím časem jeho výroky přitvrzují. Tady jsou chronologicky od prvního dne, kdy složil prezidentský slib:

2013

březen Ještě v inauguračním projevu označil „podstatnou část českých médií za ostrov negativní deviace“.

duben V rozhovoru pro rakouskou agenturu APA obhajoval poválečný odsun milionů sudetských Němců tím, že mohli být rádi, že nebyli odsouzeni k trestu smrti.

květen Den po státním svátku byl viděn, jak popíjí na ruské ambasádě a zpívá „Pusť vsjegdá budět solnce“ a v podnapilém stavu pak přišel do Svatováclavské kaple ke korunovačním klenotům. Veřejnosti se neomluvil a opilost vydával za virózu.

červen Proti vůli parlamentu jmenoval tzv. Rusnokovu úřednickou vládu složenou z členů jeho vlastní neparlamentní strany SPOZ, ačkoliv M. Němcová měla podporu většiny poslanců.

červenec Při návštěvě Německa se místní novinářky ptal: „Jste snad agentka Tálibánu nebo Al-Káidy? Alláhu akbar!“

srpen Jeho osobní lékař potvrdil, že Zeman pije nejméně šest skleniček vína a tři panáky tvrdého alkoholu denně.

září Odmítl jmenovat M.C. Putnu profesorem a nepozval rektora Masarykovy univerzity M. Beka a rektora Jihočeské univerzity L. Grubhoffera na slavnostní udílení státních vyznamenání.

říjen „Dovolte mi, abych vašim dětem doporučil, aby počkaly do 27 let a potom kouřily zcela bez rizika.“ Na tajné schůzce v Lánech organizoval proti B. Sobotkovi vnitrostranický převrat v ČSSD.

listopad Vážný zdravotní kolaps po vyčerpávající předvolební kampani ve prospěch SPOZ sváděl na psa a shrnutý koberec.

prosinec Nahradil novoroční projev prezidenta republiky tzv. „Vánočním poselstvím“, ačkoliv obsahově šlo o sebestřednou zprávu o výkonu funkce. Ke státnímu svátku ČR vůbec nevystoupil.

2014

leden Nejprve vzkázal, že nejmenuje do vlády nikoho, kdo ho nebude mít čisté lustrační osvědčení, a následně potvrdil A. Babiše, přestože podmínky lustračního zákona nesplnil.

únor Vystoupil v Evropském parlamentu s projevem ve směšné angličtině („Bablbam“).

březen Lhal o obsahu ukrajinského jazykového zákona: „…protože zakázat třetině obyvatelstva používání mateřského jazyka dokáže jen idiot“. Žádný zákaz v návrhu zákona nebyl a kontroverzní zákon ani nenabyl účinnost.

duben Obdržel anticenu Ropák za podporu výstavby plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe, za podporu prolomení územních limitů schválených českou vládou, kácení kůrovcem napadených stromů v NP Šumava a podporu výstavby jaderných bloků v JE Temelín a JE Dukovany.

květen Na otázku, zda má nějaké oblíbené místo v Plzeňském kraji, odpověděl: „Jsou to Konstantinovy Lázně, tam jsem přišel v sedmnácti letech o panictví“.

červen Při návštěvě Vysočiny přímo před dětmi v místní škole popíjel a kouřil.

červenec Dovolená.

srpen V záležitostech Ukrajiny opakoval rétoriku Kremlu a kritizoval protiruské sankce EU.

září Na summitu NATO řekl, že bude žádat jasné důkazy o ruské přítomnosti na východě Ukrajiny a prohlásil, že věří ruskému ministru zahraničí S. Lavrovovi, že na území Ukrajiny žádní ruští vojáci nejsou.

říjen V čínské televizi mával Krtečkem a vykládal, že je v Číně, aby „se učil, jak stabilizovat společnost“.

listopad Lhal o své údajné přítomnosti na demonstraci na Národní třídě dne 17.11.1989: „Přátelé, nebyla to žádná krvavá řež, nebyl to žádný nestandardní masakr. A to ještě ti dědci z Lidových milicí, když dostali povel ‚obušky k nasazení připravit‘, tak si je dali takhle na prsa a rozběhli se a my jsme jim utekli.“ (mimochodem, na Národní tehdy Lidové milice nebyly)

prosinec V tzv. Vánočním poselství označil své názorové oponenty za neandrtálce.

2015

leden V projevu k výročí osvobození Osvětimi lživě nařkl F. Peroutku a W. Churchilla, že byli fascinováni nacismem. Peroutkovi navíc přisoudil autorství neexistujícího článku: „Hitler je gentleman“ a dalšího výroku, který napsal někdo jiný. Ačkoliv soud pravomocně rozhodl proti němu, nikdy se neomluvil.

únor Den po masakru v restauraci v Uherském Brodě, kde zemřelo 8 obětí útoku šíleného střelce, prohlásil na akci na Pražském hradě: „Smrt abstinentům a vegetariánům!“

březen Kritizoval Českou televizi s tím, že komu se její model nelíbí a nechce platit koncesionářské poplatky, nechť tuto částku odevzdá na veřejně prospěšné účely.

duben „Plíce mám naprosto čisté, právě proto, že kouřím. Prostatu mám jako panic.“

květen Odmítl podepsat dekrety tří docentů navržených ke jmenování profesorem.

červen Na vojenské základně namířil kulomet na skupinu novinářů a vydal povel: „Do novinářů pal!“. Poté si povzdechl: „Bohužel v něm nebyly náboje“.

červenec Obvinil Českou televizi: „Je vidět, že Česká televize jako vždy lže.“ Přitom kritizovanou reportáž odvysílala TV Nova.

srpen Prostřednictvím svého mluvčího napadl výzvu „Vědci proti strachu a lhostejnosti“, kterou více jak 1500 vědeckých osobností protestovalo proti rostoucí etnické a náboženské nesnášenlivosti.

září Ženu protestující během jeho vystoupení v Havlíčkově Brodě označil za obecního blázna. Navzdory svému slibu neodvolal kancléře Mynáře, ačkoliv NBÚ rozhodl, že mu prověrku neudělí.

říjen Udělil státní vyznamenání svým kamarádům, estébákům a nomenklaturním komunistům.

listopad Na akci k výročí 17.11. na Albertově vystoupil společně s M. Konvičkou (kterého policie obvinila z podněcování nenávisti), poté se vymlouval, že ho prý předtím neznal.

prosinec Získal nominaci na cenu Kyselá žába za výrok: „Přijdeme o krásu žen, protože ty budou zahaleny v burkách od hlavy po paty včetně obličeje, kde máte jen takovou látkovou mřížku. No tak dovedu si představit ženy, kde by to bylo zlepšení…“

2016

leden Na adresu premiéra Sobotky řekl: „Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.“ Znovu veřejnosti připomněl, že v Konstantinových Lázních přišel o panictví.

únor Před studenty opět propagoval kouření a konzumaci alkoholu. „Pokud jste neochutnal slivovici, přišel jste o hodně a skončíte jako Adolf Hitler.“

březen V čínské televizi prohlásil, že bývalá vláda velmi podléhala tlaku USA a EU a že Česko je teď znovu nezávislá země.

duben Nazval demonstranty duševně nenormálními lidmi a pochválil policii za zajištění pořádku při návštěvě čínského prezidenta (soud později označil dva zákroky za nezákonné).

květen Jako svědek prohlásil u soudu: „Tehdy jsem ještě netrpěl demencí, obsah smlouvy s Altnerem jsem znal.“

červen „Udělám všechno pro to, aby bylo referendum o vystoupení (z EU a NATO) a aby se v něm lidé mohli vyjádřit.“

červenec Dovolená. „Prosím vás, uškrťte toho člověka.“

srpen Nechal uprostřed turistické sezóny zpřísnit bezpečnostní opatření na Pražském hradě a turistům tak prodloužil čekání v nekonečných frontách.

září Namísto pohřbu Š. Peréze se účastnil ruské konference na ostrově Rhodos organizované dlouholetým příslušníkem KGB a oligarchou na sankčním seznamu USA.

říjen Z pozdního příjezdu na pohřeb prezidenta Kováče obvinil nejprve Řízení letového provozu, pak počasí (slunečné), slovenský protokol, a nakonec neexistující protivítr. Po Hermanově setkání s dalajlámou vyškrtl „za trest“ J. Bradyho ze seznamu navržených na vyznamenání. Udělení medaile za zásluhy D. Hůlkovi vysvětloval vymyšlenou informací o zájmu Vídeňské opery o zpěváka.

listopad Přidal se k vykonstruovanému obvinění Divadla Petra Bezruče a ČT z přípravy údajné provokace namířené proti jeho manželce Ivaně. Vzápětí kritizoval Hillary Clinton slovy: „Žena, která nedokázala uspokojit manžela, nedokáže uspokojit ani Ameriku“. Křivě nařkl amerického velvyslance Schapira, že se neúčastnil slavnostního večera 28. října. Poskytl záštitu ruské ceně Stříbrný lučištník, jehož hlavním sponzorem byl striptýzový klub. Českou televizi nazval „souborem pitomých domovnic“.

prosinec Nazval ty, kdo zpochybňují jeho způsobilost vykonávat funkci „lháři a pitomci“. Ve svém tzv. Vánočním poselství poskládal snůšku výmyslů, lži a trapností.

2017

leden Navrhl Senátu jmenování agenta StB do Etické komise ČR, ačkoliv věděl, že dotyčný nesplňuje zákonné podmínky. Kritizoval názory právních expertů slovy: „Blbečci, kteří neznají ústavu, mě nezajímají“, ačkoliv jím tvrzená pravomoc z Ústavy nevyplývá.

únor Na návštěvě v Jaroměři označil svého odpůrce za „obecního blázna“, při projevu ve sněmovně se posmíval ekologickým aktivistkám „Místo, aby je ti dřevorubci přeřízli…“ Českou televizi nazval potravinovou konzervou se zkaženým masem. Brněnského zastupitele Hollana považuje „za blázna“.

březen Vynadal primátorovi Karlových Var, že se nestará o Císařské lázně, ačkoliv objekt nepatří městu, ale kraji. V Sokolově místního aktivistu nazval idiotem. „Nejpitomější tvor na zeměkouli je český novinář… Kvůli tomu, že vás pokládám za pitomce, vás tou hůlkou možná při odchodu přetáhnu.“ Slíbil, že nepovede osobní kampaň a ani nebude komentovat své protikandidáty – slib již po 3 týdnech porušil.

duben „Zmlátit vlastní ženu byl můj sen a tento sen se naplní pouze jednou za rok pod záminkou velikonočních svátků“.

květen Lhal v TV Barrandov o tom, že se Sobotkou nejednal o odvolání Babiše, ačkoliv to dva dny před tím sdělil ČT. Vymyslel si citaci ústavních právníků V. Pavlíčka a J. Hřebejka. „Po vyhynutí blbouna nejapného na Madagaskaru je nejblbějším tvorem český novinář.“ „Jsou tu další novináři? Novinářů je moc, měli by se likvidovat.“ Navrhl zavírat zelené aktivisty do rezervací.

červen „Petr Kolář je pitomeček a zbabělec.“ O Sobotkovi: „Když tě z bytu vyhazuji čtyři měsíce před volbami, tak se chováš jako svině“. Poslal pozdravný dopis Klubu českého pohraničí.

červenec  Lobbování v Kyrgyzstánu za firmu Liglass (patřící kancléřovu kamarádovi) zdůvodňoval tím, že si vyžádal podklady z ministerstva průmyslu a obchodu, ačkoliv MNO jakoukoliv komunikaci s Hradem popřelo. Stanovisko J. Outlého z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí odmítl s tím, že z něj mluví „uražená ješitnost“.

srpen Žádosti o vydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání označil za „policejní provokaci pro politické účely“. V pořadu TV Barrandov uvedl: „Jakýsi blbeček z Lidových novin napsal, že v pořádku nejsem a že jsem těžce nemocný. Lidovým novinám já říkám nejhloupější deník v České republice.“

září Potvrdil, že by A. Babiše jmenoval premiérem, i když bude sedět ve vazbě. Hlavu severokorejského státu nazval „stupidním tlouštíkem“.

říjen „Vyžeňte toho kameramana, nebo ho zabiju.“

listopad Lhal o tom, že v r. 1990 napsal volební program Občanského fóra, ve skutečnosti napsal jen předmluvu.

prosinec Tvrdil, že když byl předsedou sněmovny (v letech 1996–1998), stačili mu tři místopředsedové. Ve skutečnosti jich měl stejně jako dnes, tj. pět. Nominaci soudruha Ondráčka podpořil slovy: „Pokud komunisté říkají, že nemají vhodnějšího kandidáta, tak vem čert jeho minulost.“

Do přehledu se nemohlo vměstnat vše, čím Zeman urážel zejména novináře či své oponenty, co všechno si vymyslel a vylhal, jakou ostudu doma i v zahraničí udělal. Je toho tolik, že se v té jeho slovní žumpě pomalu vaříme jako ta pověstná žába v hrnci s vodou, a to jsem se schválně zdržel i jeho notoricky známého překladu slova „pussy“. Všechno to tlachání, vulgarismy, nesplněné sliby, názory otočené o 180° zdůvodněné hloupými bonmoty, by nejspíš papír snesl, ale čtenářům by jen bylo ještě více nevolno.

A pokud někomu pořád ještě nedošlo, proč je Miloš Zeman špatným prezidentem, přidám na závěr poslední dva argumenty:

1) Nikdy v historii nemuseli volení zástupci občanů umravňovat prezidenta tak, jak činil Senát svým usnesením z 3.3.2016: „Senát vyzývá prezidenta republiky, aby jako hlava státu, jež je garantem řádu s posláním společnost sjednocovat a zmírňovat v ní konflikty, z této své ústavní role nevystupoval a svými projevy a činy společnost nerozděloval.“

2) Žádný z předchozích prezidentů si vůči vlastním občanům nedovolil vyplivnout tolik zlosti jako v pořadu Týden s prezidentem, TV Barrandov, 31.3.2017: „…Teď jsem naštval tolik lidí. Bože, to mám radost. Vždy, když naštvu lidi, tak se zaraduju. Pokud jsem nestihl někoho urazit, já si to příští týden vynahradím.“

Tak snad už není třeba více vysvětlovat, proč autor tohoto blogu nebude volit Miloše Zemana ani v 1. kole, ani v 2. kole prezidentské volby, bez ohledu na to, kdo s ním dále postoupí. #timetoreturntovysocina

P.S. Už je Vám to jasné, pane Zábranský?

ne, tento můj otevřený dopis nebude ve stylu Tomáše Matonohy. Dovolte mi, abych Vám poskytla věcnou zpětnou vazbu k Vašim článkům a mediálním výstupům ze dne 26. 9. 2017 ohledně nedávného brněnského porodu, který proběhl doma a skončil smrtí dítěte (i když nemám podrobné informace, např. zda šlo vůbec o plánovaný porod doma). Obsahy Vašeho zpravodajství jsou víceméně podobné: informování o události a upozornění na rizikovost domácích porodů a nezodpovědnost rodičů ze strany komentujícího lékaře.

První otázkou, kterou si kladu, je – proč vůbec o takové události informujete? Samozřejmě můžete říct, že úmrtí dítěte při porodu je informace, která zajímá veřejnost. Nicméně pak nastává další otázka – proč neinformujete rovněž o úmrtích novorozenců při porodech v nemocnici? Z oficiálních statistik Českého statistického úřadu vyplývá perinatální úmrtnost asi 5 promile při počtu zhruba 110.000 narozených dětí ročně. To znamená více než jedno mrtvé novorozeně denně. Značná část těchto dětí je sice nedonošených nebo s nějakou zdravotní vadou, ovšem i tak při porodech v českých porodnicích ročně podle statistik zemře několik desítek donošených dětí. Pokud by Vaše zpravodajství bylo objektivní, tak by každých 14 dní musela zaznít zpráva o těchto tragédiích. To se ovšem neděje.

Můžete namítnout, že důvodem informování je to, že domácí porod je zbytečné riziko, a tedy i nezodpovědnost, zatímco porod v plně vybavené nemocnici z logiky věci znamená minimalizaci rizik. A proto je potřeba informovat o důsledcích domácích porodů – aby rodiče nevystavovali dítě zbytečnému riziku, kterému bylo možné předejít. Tak to prezentují lékaři, takže to musí být pravda. A nebo ne? Mluví čeští lékaři pravdu, když hovoří o rizikovosti domácích porodů, hazardu a nezodpovědnosti rodiček?

Britský výzkum z roku 2011 provedený na téměř 65.000 rodičkách porovnával bezpečnost porodů u nízkorizikových rodiček dle místa porodu a poskytovatele a vyplynulo z něj, že míra vážných nepříznivých následků u dítěte je u domácího porodu s porodní asistentkou 4,2 ‰ a u porodu v nemocnici s lékařem 4,4 ‰ (viz tabulka č. 3 v odkazu). K metodice výzkumu dodávám, že do nemocničních porodů rozhodně nebyly započítány porody doma, které skončily převozem do nemocnice. Takových výzkumů byla provedena v zahraničí celá řada a vyplývá z nich to, že zdravá žena s nízkým rizikem volbou porodu v nemocnici neminimalizuje riziko, že její dítě zemře nebo bude poškozené v důsledku porodu. Toto riziko je totiž srovnatelné, ať už žena plánuje porod v nemocnici nebo doma. I když porod doma snižuje možnost rychlého zásahu lékařů, tak nemocniční porod představuje jiná rizika, která výhodu rychlého zásahu vyrovnávají. Proto i Světová zdravotnická organizace už více než 20 let podporuje možnost porodu doma s porodní asistentkou jako plnohodnotnou a srovnatelně bezpečnou volbu jako porod v nemocnici (a nově naopak varuje před násilím na ženách v porodnicích). Ještě doplním, že v těchto zahraničních výzkumech nefigurují nebezpečné praktiky, jako je tlačení lokty personálu na břicho rodičky, které se běžně provádí v českých porodnicích a občas způsobí rupturu dělohy nebo poškození plodu. V západních zemích se totiž tato praktika neprovádí. Podobná studie v českých podmínkách by dost možná vyšla v neprospěch nemocničních porodů.

V ČR se plánovaně doma narodí asi 500-1.000 dětí ročně. Pokud by domácí porody byly tak extrémně rizikové, jak neustále straší čeští lékaři, tak významný podíl z nich by skončil tragicky a tyto případy by se neobjevovaly jednou za čas, ale každý týden. Nic takového se ale neděje a úmrtí nebo vážné poškození zdraví dítěte je zcela výjimečnou událostí, stejně jako je to výjimečné u porodů v nemocnicích. Mimochodem je k zamyšlení, že pro české lékaře je hazardem domácí porod, u něhož je riziko úmrtí či poškození plodu jen několik ‰ (ostatně obdobně jako u nemocničních porodů), ale naopak amniocentéza (odběr plodové vody), u níž je riziko potratu asi 1 %, je podle nich zcela v pořádku a tento výkon se u nás oproti zahraničí nadužívá (zdravým, ale starším rodičkám je to lékaři vnucováno). Jako nežádoucí následek této diagnostické metody je tak ročně připraveno o život mnohonásobně více zdravých plodů/dětí než vlivem domácích porodů.

Vzhledem k tomu, že žena s nízkým rizikem, která si po uvážení zvolí porod doma s porodní asistentkou, neohrožuje své dítě o nic více než žena, která volí porod v nemocnici, je mi záhadou informační hodnota článků o domácích porodech, které zcela výjimečně skončí komplikací a smrtí dítěte. Jaký je účel těchto reportáží? A to zvlášť za situace, kdy není jasné, zda šlo o plánovaný porod doma s porodní asistentkou, nebo plánovaný porod bez asistence, nebo neplánovaný překotný porod, zda šlo o nízkorizikovou rodičku nebo rodičku s předem známými komplikacemi.

Jediný dopad těchto zpráv je vytvoření prostoru pro ventilaci primitivních emocí čtenářů a skandalizace rodičky a její rodiny, která si v tak náročném období, jako je ztráta dítěte, může přečíst nechutné komentáře typu:

• Blesk: „Měla chcípnout ta blbá kráva a ne dítě!!!Tupé hovado!!!Já bych kurwu nechal zavřít!“
• Blesk: „To jsou ty moderní přírodní krávy. Raději riskují život miminka, než aby jim nedej bože doktor šáhl na tu jejich smrdutou, zarostlou pí.u“

A nebo „slušnější“, ale odsuzující komentáře neinformované veřejnosti typu:

• Idnes: „Tak hlavně, že maminka se cítila pohodlně v domácím prostředí a nebyla stresovaná otravnými sestřičkami. Doufám, že je na sebe pyšná, jak dala přednost vlastní pohodě před zdravím dítěte. Netvrdím, že v nemocnici by nezemřelo, ale rozhodně by mělo větší šanci.“

Vaše zpravodajství o zemřelých dětech při porodu by bylo objektivní a nezaujaté:

1. Pokud byste informovali ve stejném rozsahu o porodech v nemocnicích se špatným koncem, což by pro Vás znamenalo být tímto tématem permanentně zahlceni. Zdálo by se Vám absurdní psát články a natáčet reportáže o zemřelých dětech při porodu v nemocnici s komentářem např. porodní asistentky, že žena byla nezodpovědná a kdyby rodila doma, tak by se to nemuselo stát? Jenže stejného ražení jsou i Vaše zprávy zaměřené proti ženám, které rodí doma.
2. Pokud byste namísto jednostranných a manipulativních komentářů lékařů o údajné zvýšené rizikovosti porodu doma předkládali objektivní informace ze statistik, výzkumů a doporučení mezinárodních autorit, jako je Světová zdravotnická organizace. A také pokud byste se zabývali tím, proč některé ženy volí porod doma. V českém prostředí srozumitelně zprostředkovává obsah výzkumů z porodnictví biostatistička Markéta Pavlíková (www.biostatisticka.cz). Napsala mj. text „Nejčastější mýty o porodu v domácím prostředí a péči porodní asistentky“, který je na rozdíl od výkřiků lékařů podložený fakty a výzkumy, ale také článek „Problematické postupy v českém porodnictví“, který rozebírá část důvodů, proč některé ženy raději volí porod doma.

Vaše články o porodech doma se špatným koncem navíc téměř vždy vychází z porušení povinné mlčenlivosti záchranné služby nebo jiného poskytovatele péče a poskytnutí informací bez souhlasu rodiny, tedy z protiprávního jednání. Dotčená rodina by jistě nepřála stát se ve veřejném prostoru terčem nenávistných komentářů, i když zůstane v anonymitě. Také je potřeba vzít do úvahy i to, že tito poskytovatelé zdravotních služeb svými tiskovými zprávami sledují svoje vlastní zájmy, svoji ideologii boje proti domácím porodům, kterou bohužel Vy povrchně a nekriticky přejímáte.

Závěrem si nemohu odpustit srovnání české speciality spočívající ve veřejném odsuzování žen, které porodily doma, se situací v některých zaostalých zemích, ve kterých je interrupce postavena mimo zákon. V těchto zemích běžně dochází k tomu, že i když ženy spontánně potratí, tak jsou podezírány z toho, že si potrat vyvolaly samy, a dokonce jsou i trestně stíhány či odsouzeny. Společné je na tom to, že se stane osobní tragédie – žena přijde o dítě – a reakcí okolí namísto vyjádření účasti či aspoň mlčení je odsouzení, skandalizace, sprosté urážky a předjímání špatného úmyslu ženy. Na tom máte bohužel Vy svůj podíl.

A ještě jedno srovnání. Představte si, že po silnicích jezdí zelená a modrá auta, která mají na nehodách statisticky srovnatelný percentuální podíl s ohledem na jejich počet a se srovnatelnými následky. Ale výrobce zelených aut, jichž jezdí naprostá většina, neustále vykřikuje, že modrá auta, která jsou v menšině, jsou nebezpečná a jezdit s nimi je hazard a nezodpovědnost. Každý den mají zelená auta nehody, ale to nikoho nezajímá. Když má nehodu jednou za čas modré auto, výrobce zelených aut to automaticky rozhlásí a převezmou to média, která velkou nebezpečnost modrých aut vydávají za pravdu na základě tvrzení výrobce zelených aut, který sice má formální autoritu, ale své tvrzení neprokazuje žádnými důkazy. Je to jak z nějaké absurdní novely, že? Ale bohužel je to Váš styl žurnalistiky.

Pokud jste dočetli až sem, děkuji Vám za pozornost a za to, že si tuto moji zpětnou vazbu nebudete brát osobně, ale vezmete si ji jako podnět k zamyšlení a zlepšení Vaší práce při informování o oblasti českého porodnictví objektivně a bez ideologického zabarvení a při respektování ústavně zaručeného práva každého žít svůj život svobodně a po svém. Budu ráda zase za Vaši reakci a případné zodpovězení mých otázek uvedených v textu.

S pozdravem

Zuzana Candigliota
advokátka zabývající se reprodukčními právy žen (www.candigliota.cz)
právnička Ligy lidských práv (www.llp.cz)

Seznam článků a mediálních výstupů, jejichž autorkám/autorům je můj otevřený dopis určen:

http://tn.nova.cz/clanek/domaci-porod-skoncil-tragedii-miminku-nepomohli-ani-zachranari.html
Uvedený autor: epa, tn.cz

https://brno.idnes.cz/domaci-porod-novorozenec-smrt-zachranna-sluzba-jizni-morava-p5a-/brno-zpravy.aspx?c=A170926_091543_brno-zpravy_dh
Uvedený autor: Dominika Hromková

http://www.blesk.cz/clanek/regiony-brno-brno-krimi/496091/dalsi-smrt-pri-domacim-porodu-v-brne-zemrel-novorozenec-ozivovani-nepomohlo.html
Uvedený autor: jn, aba, mat

http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/pri-domacim-porodu-v-brne-zemrel-novorozenec-20170926.html
Uvedený autor: Růžena Machálková

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pri-domacim-porodu-na-jihu-moravu-zemrelo-dite-privolani-zac/r~0d7f7fc0a29811e7b128002590604f2e/
Uvedený autor: ČTK

https://www.novinky.cz/krimi/450190-na-jihu-moravy-zemrelo-dite-pri-domacim-porodu.html
Uvedený autor: Novinky, ČTK

http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/202304-na-jihu-moravy-zemrelo-dite-pri-porodu-doma/
Uvedený autor: Eurozprávy.cz, ČTK

http://zdravi.euro.cz/denni-zpravy/z-domova/na-jihu-moravy-zemrelo-dite-pri-porodu-doma-485487
Uvedený autor: ČTK

http://www.zdravotnickydenik.cz/2017/09/jihu-moravy-zemrelo-dite-pri-porodu-doma/
Uvedený autor: ČTK

Je známým faktem, že závod vznikl jako memoriál připomínající památku patnáctky Čechoslováků zahynuvších v roce 1970 v Peru pod andským Huascaranem. Kupodivu jsem si všiml teprve letos, že je to též symbolicky vyjádřeno tím, že čísla všech startujících začínají až šestnáctkou (s tou letos startovala již takřka legenda českého dálkového běžeckého lyžování Standa Řezáč). Takže původně pocta kamarádům a postupně čím dál víc také oslava aktivního sportovního přístupu k životu neodmyslitelně spojeného s láskou k horám a přírodě.

Včera jsme vyrazili se ženou do stopy slavného závodu užít si poslední dobou vzácně krásné zimy. Vdečně jsme obdivovali kvalitu stopy, kterou se den předtím prohnaly tisíce lyžníků a přesto ji stihla Jizerská OPS přes noc opět vzroně upravit. Takřka slavnostní atmosféru krásného výletu nám však narušil návrat na parkoviště přes louku na Jizerce, kde byla den předtím již tradičně hlavní občerstvovací stanice. Všude kolem trati leží poházené množství odpadků, zejména plastových obalů od energetických gelů a dalších speciálních poživatin.

Nejdříve jsem se dost naštval, nějak mi to nešlo s étosem této akce dohromady. Ale pak se objevila naděje, že si organizátoři čas na úklid odpadků v chráněné krajinné oblasti po tak velké události teprve najdou.

Troufám si tvrdit, že od toho, zda se tak skutečně stane, odvisí naprosto protikladné zásadní hodnocení celé Padesátky: buď může zůstat triumfem zdravého ducha ve zdravém těle anebo se stane ostudným mementem pokrytectví a komerce.

Česká cesta: příběh československé ekonomické transformace 90. let, zejména pak proslulé metody kupónové privatizace, která byla jádrem i jakýmsi vývěsním štítem tohoto procesu.

To Be Framed: nedávná historie zaniká v zarůstající krajině bývalého německého vojenského areálu, kde si hrají děti.

Mallory: po dokumentech Marcela, René a Katka přišla Helena Třeštíková s filmem, v němž 13 let sledovala hlavní hrdinku Mallory.

Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid: Svět magie a Bůh mystiků ve filmovém románu Karla Vachka o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačové sítě.

Návod na použití Jiřího Koláře: Roman Štětina se pokouší uchopit rozhlasovou režii jako svébytný, ale skrytý umělecký výkon. Dokumentuje průběh zpracování Kolářovy básnické sbírky Návod k upotřebení, které rozhlasový režisér Miroslav Buriánek studoval se členy divadelní společnosti KLAS.

El Sicario – Pokoj 164: El Sicario je specialista na únosy, mučení a nájemné vraždy. Ve službách mexické narkomafie zabil během dvaceti let stovky lidí, nikdy ale nebyl dopaden. Přestože se skrýval a na jeho hlavu byla vypsána odměna 250 tisíc dolarů, rozhodl se vyprávět svůj příběh italskému dokumentaristovi Gianfrancovi Rosimu.

Návštěva: jak by první kontakt s jinou civilizací probíhal, počínaje těmi nejprostšími otázkami: Proč jste tady? Jak myslíte? Vidíte na lidech něco, co sami nevidíme?